Vůbec mě neposlouchá…!

„Hmmm….“, „Dobrý…“, „Nic…“

Znáte takové odpovědi svých dětí na vaše otázky a snahu z nich vytáhnout alespoň nějakou rozumnou informaci o tom, jak se dnes měly a co „bylo ve škole?“

Dodržujte tyto čtyři pravidla a začněte tak skutečně se svými dětmi komunikovat. Vytrvejte a budete překvapeni, co všechno se od svých dětí dozvíte. Vaše naslouchání jim umožní utřídit si myšlenky, zorientovat se v nich a zvýší jejich ochotu naslouchat zase vám.

1. Naslouchejte s opravdovým zájmem

Děti často přestanou sdílet své myšlenky a pocity, když mají pocit, že je rodiče neposlouchají nebo že pro ně jejich starosti nejsou důležité. Aktivní naslouchání znamená, že rodič věnuje dítěti plnou pozornost – neodbíhá pohledem k telefonu, neodbíhá myšlenkami jinam, neodpovídá jen automaticky.

💡 Jak naslouchat lépe?

Udělejte si na dítě čas. Pokud právě nemůžete, řekněte mu: „Chci tě opravdu slyšet, ale teď nemůžu být plně soustředěná. Můžeme si o tom popovídat za chvíli?“

Pokývejte hlavou, používejte krátké věty jako „Aha…“, „To chápu…“, „Co se stalo dál?“

Nepřerušujte, nehodnoťte hned jeho pocity ani neskákejte do řeči s řešením.

Opakujte vlastními slovy, co vám dítě řeklo („Takže jsi měl pocit, že tě ve škole nespravedlivě obvinili?“). Dítě tak vidí, že jste ho pochopili.

➡️ Když dítě cítí opravdovou pozornost, bude se s vámi chtít dělit o své zážitky častěji.

2. Nezlehčujte a nehodnoťte jeho pocity

Pro děti je jejich svět stejně důležitý jako pro dospělé ten jejich. Když dítě přijde s tím, že ho někdo ve škole přehlížel nebo že se mu rozpadla oblíbená hračka, a rodič odpoví „To nic není, to přejde“ nebo „To je hloupost, neřeš to,“ dítě si může začít myslet, že jeho pocity nejsou důležité.

💡 Jak na to lépe?

Nepopírejte jeho emoce. I když se vám zdají malicherné, pro dítě jsou skutečné. Místo „Nebreč, to nic není“ zkuste: „Vidím, že tě to opravdu trápí.“

Pomozte mu pojmenovat emoce. „Vypadáš smutně…“ „Zdá se, že jsi naštvaný…“ Pojmenování emocí pomáhá dětem je lépe pochopit a zvládnout.

Přijměte je bez hodnocení. Nemusíte s nimi souhlasit, ale můžete je uznat. „Myslím, že tě to hodně ranilo, když ti kamarád neodpověděl.“

➡️ Děti, jejichž pocity jsou respektovány, si více důvěřují a dokážou lépe zvládat své emoce.

3. Neraďte hned, ale buďte oporou

Rodiče chtějí děti chránit a často jim automaticky nabízejí řešení. Dítě ale někdy nepotřebuje radu – potřebuje jen být vyslyšeno. Pokud mu ihned řekneme, co má dělat, může mít pocit, že jeho problém není důležitý nebo že ho neumí vyřešit samo.

💡 Jak podpořit dítě, aby našlo řešení samo?

Místo „Měl bys to udělat takhle…“ zkuste: „Co myslíš, že by ti mohlo pomoct?“

Když dítě přijde s problémem, zkuste se ptát: „Jak se v té situaci cítíš?“ „Co všechno bys mohl zkusit?“ „Co myslíš, že by pomohlo nejvíc?“

Dejte dítěti čas na přemýšlení a projevení emocí, než začnete řešit. Někdy stačí, že se může vypovídat, a řešení najde samo.

➡️ Když se děti učí hledat vlastní řešení, rozvíjí svou sebejistotu a schopnost zvládat životní výzvy.

4. Sdílejte vlastní pocity bez kritiky a vyvolávání pocitu viny

💡 Jak vyjadřovat své pocity efektivně?

Používejte „já-věty“ místo obviňování. Například místo „Ty jsi zase neuklidil!“ zkuste „Cítím se frustrovaná, když vidím, že hračka zůstala na zemi.“

Sdílejte své pocity otevřeně, ale bez výčitek. „Mrzí mě, že jsme se nedomluvili,“ místo „To je tvoje vina!“

Když ukážete, jak se cítíte, dítě se učí, že vyjadřovat emoce je normální a bezpečné.

➡️ Děti, které nezažívají kritiku a výčitky, se cítí bezpečněji a snáze se svěřují.

Doporučené knihy

1. „Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly, jak naslouchat, aby nám děti důvěřovaly“ – Adele Faber, Elaine Mazlish

• Klasická kniha, která učí rodiče, jak lépe komunikovat s dětmi, aby se cítily pochopené a otevřeně sdílely své pocity.

2. „Respektovat a být respektován“ – Jana Nováčková, Dobromila Nevolová

• Česká kniha o respektující komunikaci, která pomáhá budovat zdravý vztah mezi rodiči a dětmi.

3. „Vychováváme děti a rosteme s nimi“ – Naomi Aldort

Kniha, která učí rodiče, jak být dětem oporou a pomáhat jim růst bez manipulace a nátlaku.

Tyto principy a knihy pomohou vytvořit vztah plný důvěry, ve kterém se dítě bude cítit bezpečně a bude se rádo svěřovat.