Ano, ale…

Ano, vím, co bych měla dělat. Vím, jak je to v mé situaci naprosto jasné, zřejmé. Vím, že by mi to pomohlo, posunulo mě dál, vyřešilo mé problémy a nejasnosti. Říkám si už dlouho, že je něco špatně a že se v tom, co dělám, necítím dobře. Chce to změnu. Menší nebo větší, ale prostě změnu. Chce to udělat ten první, jasný a rázný krok. No, to je jasné. ALE…

Můj život, moje jednání, můj přístup k dětem, k partnerovi, k zaměstnání… prostě cokoli, v čem se necítím dobře, co mi nefunguje, co mě štve, naplňuje neklidem, stresem, někdy dokonce zlobou. Snažím se to zvládnout, překonat, ustát. Snažím se poprvé, popáté, posté… Pořád se snažím, pořád dělá vlastně to stejné. A v koutku své duše tuším nebo dokonce jasně vidím a vím, co bych měla právě teď udělat. ALE…

Kdyby byla ve stejné situaci moje známá, kamarádka, dokážu jí během krátké chvíle zanalyzovat všechno, co dělá dobře, co špatně, jak má dál postupovat a co má dál dělat. Kdybych svůj život viděla jako seriálovou epizodu, hrdince v roli mé osoby bych už dávno z pohodlí své sedačky radila – „No je úplně pitomá? To neví, že má udělat „to a to“? nebo bych ji přímo radila: „Nechoď tam, neříkej to, neber si to, nevolej mu… atd.“

Když se ale jedná o mne samotnou, dokážu na každou analýzu, radu i doporučení najít vždycky nějaké to ALE.

• ALE teď na to není vhodná doba.
• ALE teď by to ublížilo nejvíc.
• ALE jak začne být jiné počasí, půjde to líp.
• ALE toto přece dobrá máma nedělá.
• ALE okolí by to vnímalo negativně.

A tak pořád dál, děláme řadu věcí, které se nám v minulosti již x-krát neosvědčily, o kterých víme, že nefungují a přesto nedokážeme z našeho začarovaného kruhu vyskočit. To malé slovíčko ALE je naší brzdou, naší koulí u nohy, která nás stahuje ke dnu.

Ve chvíli, kdy si uvědomíte svoje „zacyklení“, ať už se týká čehokoli, zvažte svoji ochotu z něho vystoupit. Chcete změnu? Přejte si, aby vás daná situace neničila, abyste se v ní cítily lépe? Chcete najít řešení, které bude skutečně fungovat? Opravdu? Neděláte náhodou trpitelku, která své starosti a trápení dává na odiv okolí, hýčká si ho a ukazuje, jak je celý svět proti ní a jak je na ni zlý a nespravedlivý? Jestli jste si jisté tím, že nechcete dál vyčerpávat svoji energii na to, co nepřináší kýžený výsledek, zakažte si slovíčko ALE.

(„Ano, ale…“) Jděte do toho!

S odvahou, chutí a hlavně s pevným rozhodnutím. Pamatujte, že změnit nemůžete své okolí, chování druhých lidí, ani jejich myšlenky, pocity a reakce. Jediné, co můžete změnit, je vaše vlastní chování, myšlení a díky tomu i své vlastní emoce. Nebojte se udělat ten první krok. Někdy se zdá problém tak velký, jeho řešení tak nereálné, komplikované a nedosažitelné… Jakoby člověk měl skočit z útesu do oceánu a pak ho přeplavat. Ve skutečném životě bývá tím nejtěžším právě onen první krok. Ten často nastartuje tak zásadní změny, že se oceán změní v malý bazén, jehož přeplavání je v podstatě hračka.

Proto se nebojte a zkuste se berličky v podobě ALE zbavit. Nepomáhá vám lépe snášet vaše obtíže a problémy. Drží vás uměle ve strachu ze změny, svazuje vás obavami a nedovoluje vám se rozletět tam, kde máte být.